Jidišová próza, drama a poezie v češtině

Český rozhlas Vltava v červnu referoval o 21. ročníku Překladatelské soutěže Jiřího Levého pro začínající překladatele do 35 let. Nejvyšší ocenění obdržel Petr Jan Vinš společně s Ivanou Kuglerovou. Soutěže se zúčastnili fragmentem z delší básně Židovské tanečnici Perece Markiše, jidišového literáta, který působil v meziválečném Polsku a především v Sovětském svazu.

Tohoto básníka a dalších 11 osobností sovětského jidišového kulturního života stihl v roce 1952 tragický osud. Z rozhodnutí J. V. Stalina byli vrcholní představitelé zdecimovaného poholokaustového jidišlandu popraveni. Vinš o této události referoval rovněž v časopise Maskil (Maskil, č. 9, 2012) a také se v září minulého roku podílel na organizaci literárního večera v Libeňské synagoze, na kterém byla právě čtena tvorba dotyčných básníků. Vedle Perece Markiše zazněly během pořadu Noc popravených básníků, jak se události říká, i texty Davida Hofsteina, Itzika Fefera, Leiba Kvitka a Davida Bergelsona. Této kulturní genocidě, jejímu historickému kontextu (např. výbor z přepisu soudního líčení) a tvorbě zavražděných autorů bylo v poslední době také věnováno jedno z čísel polského jidišového čtvrtletníku Cwiszn (č. 3; 2012). Důležité je zdůraznit, že zmíněný stalinský teror se tehdy týkal nejen dvanácti popravených, ale několika set osob patřících k jidišové kulturní inteligenci. V lednu 1948 byl během zinscenované autonehody zavražděn herec Solomon Michoels, na podzim 1948 byl zrušen vlivný Židovský antifašistický výbor a posléze začalo hromadné zatýkání. Uvězněno bylo 431 umělců (literátů, herců, výtvarníků, hudebníků) a vědců. Markišova rodina byla vystěhována do Kazachstánu. Mnoho z nich zemřelo v koncentračních táborech a nedočkalo se rehabilitace. Utajovaný proces proti patnácti (Cang uvádí 24) z nich proběhl až v létě 1952 (Cang, 1969, 103, jmenný seznam uvězněných: s. 225–228). S ohledem na Stalinovu smrt a změnu politického kurzu se v roce 1953 naštěstí volné pokračování – soudní řízení s tzv. moskevskými lékaři – neuskutečnilo. Nicméně na přelomu 40. a 50. let došlo k cílené devastaci ještě živé svébytné židovské kultury v Sovětském svazu. Ukázalo se, že jediná možná cesta byla úplná akulturace, kterou reprezentoval např. Ilja Erenburg. Rozhodující roli zde sehrála jak jistá samostatnost sovětských Židů, tak i změna zahraniční politiky SSSR na Blízkém východě.

Petr Jan Vinš se překladům z jidiš věnuje dlouhodobě a čtenář se s nimi může seznámit na stránkách časopisu Maskil. Společně s již zmíněnou Ivanou Kuglerovou v Maskilu zveřejnil – zrcadlově s originálem – překlad básně Slitovný (1945) Kadii Molodovské, v níž se do USA emigrovavší autorka vrací k tragickému osudu svých evropských soukmenovců (Maskil, č. 7, 2013). Oba také přebásnili nejstarší dochovanou jidišovou (judeogermánskou?) světskou lyrickou báseň Kam mám se brát, která pochází snad již ze 14. století (Maskil, č. 10–11, 2010).

Sám Vinš pro časopis Maskil přeložil úsměvné povídky: Proletář na čerstvém vzduchu Avroma Rajzena (Maskil, č. 3, 2012) a Pes Jisroela Ješaji Singera, méně známého bratra jediného držitele Nobelovy ceny za literaturu v jazyce jidiš, (Maskil, č. 7–8, 2012). Na stránkách tohoto věstníku židovské liberální komunity Bejt Simcha se objevila dokonce i ukázka ze současné literatury jazyka jidiš – anekdotická pohádka Hejlikvaser Kobi Weitznera (Maskil, č. 8, 2011).

Některé z uvedených textů najde případný zájemce rovněž na stránkách portálu www.totem.cz. Jiné jsou zatím k dispozici pouze zde. Tak je tomu i v případě bizarní antimilitaristické aktovky Malí hrdinové Dovida Pinského, jenž se jako sionistický jidišový novinář, prozaik a dramatik z carského Ruska přes Berlín dostal do Spojených států, až nakonec ke stáru v roce 1949 zakotvil v Izraeli.

Tvorba Perece Markiše, jednoho z nejvýznamnějších básníků jidišové avantgardy, představuje dosud v Čechách nepříliš známou krajinu, nepočítám-li tedy dva Vinšovy překlady na portálu www.totem.cz. Ve zmíněné Markišově básni, jejíž česká podoba porotu během soutěže přesvědčila, máme do činění s pozdější válečnou tvorbou tematizující tragickou anabázi židovských uprchlíků směřujících na východ z nacisty okupovaných území na začátku II. světové války, tedy jakousi předzvěst šoa. V této souvislosti je možné zmínit také jinou Markišovu poému Hromada (Di kupe) z počátku 20. let, v níž autor předkládá brutální obraz novodobého pogromu v jednom ukrajinském městečku (Cwiszn, č. 3; 2012).

Devastaci fyzickou i duchovní židovských štetl během první světové války a krátce po ní zobrazuje již zmíněný Bergelson ve vynikající povídce Staroba z roku 1927 (Souvislosti 4/2012). Kontrastní vylíčení úpadku židovského Východu během války a v důsledku revoluce v Rusku, která zde vystupuje symbolicky v podobě větru, a na druhé straně duchovního asimilantského úpadku Západu (Berlín) umocňuje zoufalou opuštěnost starého zbožného ukrajinského žida v moderním světě, v němž paradoxně uvízl na výminku. Rodinný mikrosvět se zde proplétá s velkými dějinami. Stařec se totiž před Bohem obviňuje, že svým nepřímým osobním selháním zapříčinil selhání světa. Zatímco jeho potomci se ve velkém hříšném městě utápí v tanečním reji na bále, jemu nezbývá než se během bezesné noci ponořit do modliteb. Za velmi zdařilý pokládám způsob, jakým si Vinš poradil s překlady hebrejských či aramejských náboženských pasáží v jidišovém originálu. V českém textu se totiž objevují v podobě Kralické bible, jejíž archaický jazyk dobře vyjadřuje vznešenost daných svatých úryvků.

Po starších překladech Markovičových z 50. a 60. let a pozdějších dvou Singerových knihách z dílny Jana Skoumala (viz www.okoun.cz) má český čtenář do činění s novým prostředníkem moderní jidišové literatury. (Tradiční příběhy jidiš jsou již také k dispozici. Jedná se o Vackův převod Majsebuchu (I. a II. díl) z roku 2005 a 2006 a o jidišová pesachová vyprávění Vepřožrout Moške v převodu Jaroslava Achaba Haidlera z roku 2009.) Třeba se jednou český čtenář bude mít možnost seznámit i s překlady Isaaka Baševise Singera z jidišového originálu, a ne z pozdější anglické verze, v níž – jak je patrné z překladu např. povídky Zrcadlo ze souboru Hlupák Gimpl a jiné povídky – poněkud vyprchala část židovského náboženského kontextu (Např. rarachovo uvažování o znesvěcení tradičního magického ovoce etrog/esrog během svátku Sukot je v českém překladu z angličtiny zcela vypuštěno.)

Ale zpět k poezii. Jak sám Vinš v rozhovoru pro Český rozhlas prohlásil, knižní vydání jidišových básní do češtiny by bylo pro české čtenáře – na rozdíl od prozaických děl – úplnou novinkou. Snad časopisecké a šuplíkové poklady pana Vinše brzy zaujmou i nějakého českého vydavatele…

Zdroj:
Joel Cang: The Silent Millions (A History of the Jews in Soviet Union). London 1969.
http://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/obec-prekladatelu-ocenila-prekladatele-do-35-let–1227018
http://www.cwiszn.pl/pl/pages/show/numery122012
http://www.maskil.cz/
http://www.totem.cz/enda1.php?a=311771
http://www.yivoencyclopedia.org/default.aspx

Publikováno v rámci projektu Rozvoj postdoktorandských pozic na JU, registrační č.: CZ.1.07/2.3.00/30.0049.

-šb-

Úvod > Aktuality > Aktuality > Jidišová próza, drama a poezie v češtině