A GOLEM ŘEKL: „MÍR… A KLID.“

Paul Batel: Příběh průvodce
Paul & Sion, Praha 2013, 234 s.

(publikováno: A GOLEM ŘEKL: „MÍR… A KLID.“ Tvar 25, 2014, č. 18, str. 23.)

Kniha Pavla Batela je v mnohém ohledu výjimečná. Literární svědectví třetí generace obětí šoa psané z pohledu bývalého neonacisty je samo o osobě ojedinělé. Životní příběh, vyprávěný kolážovitě v přerývané chronologii, je spleten ze tří pramenů. První linie popisuje Pavlovo neutěšené dětství poznamenané přestěhováním se z Bratislavy do Prahy, omezený kontakt se slovenskou rodinou včetně milovaného biologického „otcka“, brutální výchovu českého nevlastního „táty“. Druhé pásmo věnující se vypravěčovu „kariérnímu postupu“ v rámci neonacistické society a mapující jeho „hrdinské“ činy představuje jakési smutné, ale logické vyústění Paulovy deprivace v dětství. Do této linie lze řadit i jeho pracovní anabázi do USA, ztrátu otce, který jako bezdomovec opuštěn rodinou umrzne, soud s partnerkou o dceru Marušku a následné omezené možnosti vídat se s osobou mu zřejmě nejbližší, návštěvy bratra v psychiatrickém ústavu. Vlastní životní chyby jsou zde zkratkovitě interpretovány židovskou záští. Třetí rovina je snová a předestírá vypravěčův přerod. Vypravěč se tajemným vchodem – bez vlastní vůle převlečen do šatů inspektora a podplukovníka SS – dostává do Terezína roku 1943. Z brutálního muže, který neváhá použít speciální vojenský výcvik vůči Židům či policistům, se postupně stává člověk, jenž si uvědomuje svoji židovskou identitu. Ne náhodou se v knize opakují slova „Mír… a klid“ jako zaklínadlo třikrát po sobě. Snad se tedy z ublíženého monstra skutečně stává vyrovnaná mírumilovná osobnost.

Literární Pavel / Paul Batel (Pavel Batel používá pseudonym Paul Batel) svůj československý příběh plný agrese vypráví s jasným cílem. Kniha se má stát „mementem pro všechny mladé muže, co bloudí ztraceni ulicemi a cítí, že život právě k nim nikdy nebyl a není fér. Pro chlapce pubertálního věku, kteří už našli odvahu utéct z domova či nápravného zařízení, a stávají se snadným cílem náborářů nabízejících členství v neo-nazi rodinách, které už nelze opustit.“ Touhou po pomstě za napáchané zlo, brutalitou a fantaskními prvky próza připomíná na webu přístupné ukázky z románu Michala Chocholatého Predátor v holokaustu, které mimochodem zazní také ve filmu Zlopověstné dítě. Obě díla spojují také poměrně smělé ambice – snaha prosadit se v zahraničí. Jestliže Chocholatého román narazil na problémy s autorskými právy, cesta anglické a ruské verze Příběhu průvodce (viz vimeo) zůstává zatím otevřená.

Fikční opravdovost prožitku ryze snových scén z Terezína podle mého názoru dobře vystihují slova na poslední reklamní straně paperbacku, kterou je však nutné brát jako vnitřní součást textu: „Sepsáno volně na základě skutečných událostí…“ Vypravěč nečiní a nechce činit rozdíl mezi „skutečnými“ a snovými zkušenostmi. Neustálé prolínání jednotlivých pásem slouží – dle mého soudu – k jejich vyrovnávání v rámci „opravdové“ fikční reality. Ke konci textu navíc dochází v naraci ke smyčce. V jedné z posledních kapitol je totiž obsažen první tajemný oddíl, ne náhodou začínající rozloučením s terezínským vězněm Jakobem, který je součástí místního odboje a po němž později vypravěč přebírá průvodcovskou roli. Finální akt vypravěče, v němž se vydává na trnitou cestu za svými zbloudilými neonacistickými ovečkami, tuto tezi potvrzuje.

Výrazným rysem Batelovy prózy jsou živě popsané akční scény. Jejich protipól na ose dynamika – statika představují reflexe či pochyby nebo gnómické závěry mistra. Ke klíčovým tématům knihy pak patří otázka hrdinství. Zásadní moralistní promluva srovnávající hrdinství židovského národa a „hrdinství“ nacistického zazní z Jakobových úst v terezínských kasematech. Opravdovost na mnoha místech knihy potvrzuje motiv mužského pláče. Významným tématem je smutná terezínská epizoda białystockých dětí. I zde je – snad Bohem – vypravěči v šatech podplukovníka SS připravena další zkouška. Možnost zasáhnout do běhu dějin však promešká, vlastně ji prospí, a místo hrdinství zůstává pachuť. Na druhé straně odvahu prokáže, když se pokusí zachránit svou dceru, která je jedním z białystockých dětí určených selekcí k zavraždění. Jeho mise však končí fiaskem a ze snové roviny se v okamžiku smrti probouzí z kómatu v nemocnici roku 2005.

Fyzickým projevem vypravěčova mentálního přerodu jsou silné žaludeční potíže často končící ztrátou vědomí. Rozpoznávání vlastních kořenů graduje směrem k fantasknímu vyústění. Hlas zdravotní sestry Zdeničky mu nejdříve pouze někoho připomíná. Později zjišťuje i její příjmení a dozví se o popálenině na rameni, kterou jí nacisté způsobili při násilnických orgiích. Vše do sebe začíná pomalu zapadat. Ve snové rovině se tak nakonec SS důstojníkem, o kterém bratislavská babička kdysi vyprávěla jako o zachránci svého života, stává její vlastní vnuk. Jestliže v knize druhá generace v důsledku komunistické autocenzury vyplývající z pocitu ohrožení popírá svou židovskou identitu, Batel jako představitel třetí generace se ke svým kořenům naopak vrací, a navíc se stává průvodcem.

Základním dilematem takového typu textu je učinit literárně uvěřitelným časový přechod, fikčně možné setkávání týchž lidí v různé fázi života a v různých rolích. Hrozí totiž, že z popisu zcela vážného se stane nechtěná komedie. Poučenější čtenář musí být shovívavý vůči naivnímu vnímání terezínské dobové reality. Oko neonacistovo a jeho prozírání snad i poněkud šustí papírem. Snad záměrným odlehčením jsou poznámky o tehdejší lepší stravě (např. srovnání guláše z roku 1943 a z počátku 21. století). Domnívám se však, že to autorovi boří velmi vratkou koncepci fikčně možného potýkání dvou časových rovin. Jako zbytečná kýčovitá ozdoba se mi jeví zcela povrchní zmínka o kabale, která je schována v plechové krabici společně s tak důležitým klíčem, s jehož pomocí se vypravěč dostává do válečného Terezína. Zvláštně v českém textu také působí anglický přepis slov ze známé jidišové písně „Ojfn pripečik“.

Této filosemitské pohádce pro dospívající a dospělé nelze vytýkat jistou didaktičnost, ta je textu vlastní a autor jen naplňuje svůj záměr. Ne náhodou vypravěč na jednom místě konstatuje, že je málo dobrých učitelů. Je na čtenáři, aby posoudil, jakým učitelem je Paul Batel.

-šb-

Úvod > Aktuality > Aktuality > A GOLEM ŘEKL: „MÍR… A KLID.“