Od čtvrtka 3. prosince do soboty 6. prosince proběhla ve Vídni mezinárodní konference s názvem Völkermord zur Primetime. Der Holocaust im Fernsehen / Genocide at Prime Time. The Holocaust on TV. Konferenci organizoval Wiener Wiesenthal Institut für Holocaust-Studien (VWI) v budově rozhlasu ORF a zúčastnilo se jí na třicet badatelů z různých světových zemí.
Večer ve středu 2. prosince proslovil Wulf Kansteiner keynote s názvem Nazi Perpetrators on German Television, v níž vyzdvihl význam americké televizní série Holocaust, která iniciovala komplexní zájem historiků i širší veřejnosti o tento námět. Dále se věnoval problematice zobrazení pachatelů šoa a časté absenci tohoto zobrazení v dokumentech a filmech s tématem šoa. V rámci tématu zobrazení šoa se věnoval i autenticitě, která se podle něj nachází mezi očekáváním a realizací.
V zahajovací den konference proběhly tři panely dohromady s dvanácti příspěvky. První panel s názvem Formative Time and Documentarism se věnoval raným dokumentům zachycujícím holokaust. Julia Schumacher z Hamburku přednesla příspěvek Egon Monks „Ein Park“. Ein Film über die Vorbereitungen zum „Verwaltungsmassenmord“ im bundesdeutschen TV 1965, který se věnoval Monkově filmu Ein Tag – Bericht aus einem deutschen Konzentationslager z roku 1939. Damiano Garofalo z Padovy přednesl příspěvek The Holocaust Memory in Liliana Cavani´s TV Documentaries (1961–1965), v němž představil čtyři dokumenty o holokaustu italské režisérky Liliany Cavani. Judith Keilbach z univerzity v Utrechtu hovořila o zobrazení soudního procesu s Adolfem Eichmannem v televizi ve východním a západním Německu (The Eichmann Trial on East and West German Television). Ve svém příspěvku postihla rozdíly představení procesu v obou částech Německa a jejich politickou motivaci. Zsófia Bán z Budapešti představila díl populární americké televizní hry Playhouse 90, na jejímž podkladě vznikl slavný film Stanleyho Kramera Norimberský proces (Playhouse 90: The Case of Judgement at Nuremberg on American Television).
V druhém panelu s názvem National Contexts and the Public Sphere of the Media I. vystoupili čtyři řečníci. Machteld Venken z vídeňské univerzity se ve svém příspěvku The Best Propaganda is Adventure for Children. The Non-Presentation of the Holocaust in the Polish Television Series “Four Tank-Men and a Dog” věnovala absenci zobrazení holokaustu a potlačení židovské tematiky v seriálu Čtyři z tanku a pes. Robby van Eetvelde z britské univerzity v Loughborough hovořil o zobrazení holokaustu v belgických televizních seriálech (Patriotic versus Jewish Victimhood. The Reception and Representation of the Holocaust in Television Series in Belgium). Lisa Schoss z Berlína pronesla příspěvek s názvem „Wir brauchen keine Nachhilfe!“ Darstellung der Shoah im ostdeutschen Film am Beispiel von „Die Bilder des Zeugen Schattmann“ (1972), jenž se věnoval vysílání seriálu Die Bilder des Zeugen Schattmann ve východoněmecké televizi. Muzikoložka Tina Frühauf z Kolumbijské univerzity v New Yorku se též věnovala východnímu bloku. Ve svém příspěvku Sounds of the Holocaust in the Eastern Bloc: Aural Perspectives on Horst Seemann´s Trilogy „Hotel Polan und seine Gäste“ analyzovala hudbu užitou ve východoněmeckém seriálu Hotel Polan und seine Gäste.
Panel National Contexts and the Public Sphere of the Media II. navazoval na předchozí řečníky. Martina Thiele ze Salzburku se ve svém příspěvku „Der Prozess“ als Gegenentwurf: Wie Fechner es macht věnovala filmu Eberharda Fechnera Proces. Raluca Moldovan z Maďarska analyzovala absenci zobrazení holokaustu v komunistické rumunské televizi The (Non)Representation of the Holocaust on Romanian TV. Raphael Rauch z Mnichova publiku představil německý seriál Levin a Gutman (‘Visuelle Integration’: Die ARD-Serie Levin und Gutman als deutsche Antwort auf „Holocaust“). Poslední čtvrteční řečník, Klaus-Jürgen Hermanik z univerzity v Grazu, se věnoval zobrazení holokaustu v srbských televizních seriálech (Empathische Identifikation mit Medienpersonen einer serbischen TV-Serie zur Vermittlung des Holocaust in Belgrad 1941/1942).
Dopolední blok následujícího dne nesl název Witnesses and Fictions. Jan Taubitz z Berlína přednesl příspěvek s názvem The Emplotment of Survival in Early American Television and Survivors’ Testimonies, v němž se zabýval jedním dílem americké televizní show That´s your life, v němž se v roce 1953 objevila přeživší holokaustu Hana Bloch Kohner. Yael Munk z Izraele promluvil o dokumentu A Film Unfinished Yael Hersonské (The Role of Israeli TV-Productions in Expanding the Boundaries of the Holocaust Documentary Discourse). Jonathan Friedman z Pensylvánské univerzity ve West Chesteru se ve svém příspěvku (“I’m a Survivor!”. The Holocaust and Larry David’s Problematic Humour in Curb Your Enthusiasm) zabýval americkým televizním seriálem Curb your Enthusiasm (česky Larry, kroť se), v němž upozornil na zobrazení humoru v kontrastu k tematice holokaustu. Nevena Daković uzavřela tento panel příspěvkem o zobrazení války a holokaustu v bývalé Jugoslávii (Holocaust, War and Memories: Patterns of Reception in Former Yugoslavia).
V prvním odpoledním bloku Agency in Media: the Holocaust and Representation promluvili tři řečníci z izraelské univerzity v Haifě. Gabriel Mayer se zabýval autenticitou a limity reprezentace tématu (Authenticity and Limits of Representation), Zahava Moedler hovořila o třech izraelských dokumentech (Jurisprudence and Society), Madene Shachar se zabývala izraelským narativem (Constructing the Israeli Narrative).
Poslední páteční panel Television Plays in Austrian TV. Excluded Historical Perspective, Staging Political Subjectivity, and Opportunities for Action obsahoval tři příspěvky o zobrazení holokaustu v rakouské televizi, které pronesli vídeňští badatelé, Drehli Robnik, Ewa Waibel a Renée Winter.
Závěrečný den konference sestával ze dvou panelů, v nichž promluvilo dohromady šest řečníků. Dopolední panel se zaměřil na Diskurs, narativy a žánry. Rita Horváth z Izraele promluvila o zobrazení holokaustu v poválečném Maďarsku (The Holocaust in Two Hungarian TV-Productions). Šárka Sladovníková z pražského Centra pro studium holokaustu a židovské literatury představila téma zobrazení holokaustu ve vybraných československých a českých filmech (Visualizing Holocaust in Representative Czechoslovak and Czech Feature and TV Films). Panel uzavřel Emiliano Perra z britské univerzity ve Winchesteru svým příspěvkem zabývajícím se recepcí německého televizního filmu Unsere Mütter, unsere Väter v Německu, Francii, Velké Británii a Itálii. Perra se zde věnoval problematice „telenovelizace“ druhé světové války a holokaustu.
Tématem závěrečného panelu byl Holokaust po televizi a věnoval se zobrazení tématu v době internetu i netradičním zobrazením tématu. Stéphanie Benzaquen z Rotterdamu analyzovala komentáře internetových uživatelů YouTube pod videy seriálu Holocaust (The Afterlife of a Media Event: Watching the Miniseries “Holocaust” on YouTube). Guido Vitiello z římské univerzity se zabýval zobrazením holokaustu v science fiction (The Impact of NBC´s “Holocaust” on Science Fiction). Ve svém příspěvku zmínil například zobrazení tématu v komiksu X-Men či v seriálu Battlestar Galactica. Kirstin Friedman z Mnichova zakončila příspěvkem Digitalisierung und kein Ende? Wie der Holocaust zu YouTube kam, v němž se zabývala trivializací holokaustu ve videu Dancing Auschwitz a v reklamě Collision Prevent.
Třídenní konference přinesla více než dvě desítky zajímavých příspěvků zabývajících se vizuální reprezentací šoa v řadě zemí. Jednotlivé příspěvky pokryly časové období od raných filmů a dokumentů až po šoa zobrazené prostřednictvím tzv. nových médiích. Konferenční příspěvky ukázaly různé možnosti vizuálního zpracování šoa, které je plně v souladu se soudobým posunem reprezentace a vnímání k vizuálním médiím, tzv. visual turn. Někteří řečníci upozornili na riziko trivializace a telenovelizace reprezentace a vnímání šoa prostřednictvím komerčních filmů, jiní se zaměřili na rizika internetu. Jednotlivé příspěvky poukázaly na odlišný vývoj zobrazení holokaustu v zemích bývalého sovětského bloku, v nichž docházelo k marginalizaci až k absolutnímu potlačení tématu, které se stalo na dlouhá desetiletí tabu. Každý panel vyvolal plodnou diskuzi mezi řečníky, ostatními účastníky konference i jejími návštěvníky. Přínosem konference bylo srovnání a propojení zpracování šoa napříč různými zeměmi i typy médií a poukázání na možná budoucí rizika vizuálního zobrazení šoa.
-šs-
